Kanada 2006 - West Coast Trail

zpět na Kanadu 2006

foto
WEST COAST TRAIL je 75 km dlouhý trek na ostrově Vancouver, který je největším ostrovem u západního pobřeží Ameriky a vidět zde můžete vše od drsné divočiny až po majestátní budovu provinčního parlamentu.
foto
Bezpečnostní přednáška v informačním centru v Port Renfrew trvá nekonečně dlouho. Zároveň shlédneme instruktážní film o medvědech, vlcích, pumách a vlně tsunami.
foto
Správkyně nám připomíná, že vodu musíme převařit, jídlo kvůli medvědům věšet na stromy a nemáme jíst škeble z moře. Ukazuje nám úsek na mapě, kde není pitná voda a upozorňuje, že v indiánských rezervacích nesmíme tábořit.
foto
Je to světově proslulá historická stezka podél pískovcových útesů, vodopádů, jeskyní, mořských zátok, pláží a vedoucí i divokým deštným pralesem ve vnitrozemí.
foto
Ostrov je 450 km dlouhý a žije na něm 700 000 obyvatel.
foto
Z geografického hlediska je ostrov malebný a různorodý.
foto
Horský hřeben prochází středem ostrova, jeho sněhem pokryté vrcholky se tyčí uprostřed lesů, mnoha jezer a potoků.
foto
Je nutná registrace a pouze 52 lidí najednou může vyjít na trasu během jednoho dne, 26 v každém směru.
foto
Trek dlouhý 75 km je určený pro zkušené a zdatné turisty. Hlavně pro svoji náročnost a nezbytnost vždy trasu dokončit.
foto
Cesta byla vybudovaná na začátku 18. století v čase plachetnic a parníků.
foto
Trail nelze zkrátit ani ulehčit.
foto
Deštný prales, který je výrazně hustší na jižní části trasy, je velmi krásný, procházíme místy, kde žádný dotek lidí nemohl porušit divokou a nespoutanou přírodu.
foto
Jakákoli stopa během pár let úplně a bezpečně zmizí.
foto
Kdyby se stezka přestala několik let používat, asi by po ní mnoho nezbylo.
foto
Pro překonání vodních toků jsou využity padlé stromy – jsou pouze částečně očištěny a slouží jako mosty dlouhá léta.
foto
V okolí WEST COAST TRAIL je velmi členité pobřeží s mnoha útesy a za špatného počasí je plavba nebezpečná.
foto
Dříve velmi mnoho plavidel ztroskotalo na skalnatém pobřeží, díky tomu se místu začalo říkat: „Pohřebiště Pacifiku“
foto
V roce 1906 při ztroskotání parníku Valencia, kde přišlo o život 133 lidí, začala výstavba majáku v Bamfieldu a „The Dominion Life Saving Trailu“
foto
Po ztroskotání se někteří lidé dostali na pevninu, ale neměli zdaleka vyhráno, protože je čekala cesta takřka neprostupnými deštnými pralesy.
foto
Tato stezka jim umožnila záchranu.
foto
Během let, kdy se zdokonalovaly navigační technologie a když bylo objeveno radiové spojení ztratila cesta svůj význam a dostala se do havarijního stavu.
foto
Začala se používat až o mnoho let později, jako turistická trasa.
foto
Spát lze dle instrukcí kdekoliv, ale je to možné pouze na pláži. Jinde se stan prostě postavit nedá. (proto je to povoleno)
foto
Tábořiště na plážích jsou vybavena suchým WC a situována vždy nedaleko sladké vody.
foto
V roce 1973 byl Trail zahrnut do Pacifického NP a začala nová kapitola jeho historie.
foto
Dnes turisté přicházejí ze všech koutů světa, zažít tu divokou nádheru a na vlastní kůži zkusit, jak se asi cítili Ti, kteří zde bojovali o holý život.
foto
WEST COAST TRAIL nabízí cestu posledními deštnými pralesy v mírném pásmu, obtížnost se prudce a nepředvídatelně mění s počasím.
foto
Za sucha jde o příjemnou zátěžovou procházku, ale po půlhodinovém dešti se cesta mění na hluboké bahno, bláto a vodu.
foto
Pobřeží je skalnaté a divoké nebo písčité a klidné. Na tomto území se rozkládá národní park PACIFIC RIM.
foto
Lvouni
foto
V nejjižnější části parku se vine 75 km dlouhá stezka WEST COAST TRAIL, jedna z nejznámějších a nejobtížnějších tras.
foto
S deštnými pralesy ohromných cedrů a jedlí a velikánskými vlnami valícími se od oceánu je NP jednou z vrcholných atrakcí Britské Kolumbie.
foto
Při překračování říček cesta prudce klesá do údolí. Trasa je zde zabezpečena soustavou žebříků. Říčky se buď brodí nebo jsou zde vybudované jednoduché mosty.
foto
Části stezky vedou po pobřeží.
foto
V několika místech je možné si vybrat mezi cestou džunglí nebo podél moře. Cesta po písečných nebo kamenitých plážích nabízí odlišné zážitky.
foto
Jsou zde těsně vedle sebe dva úplně odlišné světy.
foto
Při chůzi po pobřeží je nutné používat tabulku s výší hladiny přílivu a odlivu.
foto
Tabulku lze zdarma obdržet v kanceláři na začátku cesty. Rozdíl hladiny moře je za přílivu a odlivu až 3,5 metru.
foto
Celá trasa 75 km se dá ujít za 5 – 9 dní.
foto
Proto je v mapě přesně popsáno, kdy se může jít po pobřeží a kdy je zatopeno mořem.
foto
Umění visuté chůze na WCT, WAU!
foto
Naplavené dříví
foto
Vodu doporučuji filtrovat nebo minimálně 5 minut vařit.
foto
Pláž je nádherně divoká...naplavené dříví, vlny Pacifiku, zpívající velryby, prostě paráda!
foto
Podle tabulky doby přílivu a odlivu zjišťujeme, že oceán bude kulminovat ve dvě hodiny v noci. Do té doby bude asi docela stres.
foto
Doma jsme nastudovali absolutně všechno o bezpečnosti v této divoké kanadské přírodě. Vařit 100 metrů od stanu a zároveň všechno jídlo a potraviny, případně zubní pastu a ostatní co by mohlo medvědům vonět, pověsit na strom.
foto
V této části ostrova žijí hlavně černí medvědi, pumy a vlci. Medvědi jsou běžnou součástí severské přírody.
foto
Nejznámější ze všech je medvěd grizzly, obývá výše položené svahy Skalnatých a Selkirkových hor v Britské Kolumbii, Albertě a Yukonu. Velký grizzly může vestoje dosáhnout výšky až 2,75 m.
foto
V pobřežních vodách Britské Kolumbie, v řece sv. Vavřince a ve vodách Atlantského oceánu žije mnoho různých druhů velryb, mezi nimiž najdeme např. kytovce dlouhoploutvého, plejtváka myšoka, běluhu mořskou a plejtváka obrovského.
foto
Plejtvák obrovský je největším živočichem na této planetě. Plejtváci žijící na severní polokouli, jsou o něco menší než jejich „jižní“ příbuzní a dosahují délky až 27 m a hmotnosti až 150 tun, což je zhruba délka tří železničních vagónů a váha třiceti slonů.
foto
Pravdou ale je, že ještě před cestou ve Vancouveru, když jsme se dávali s místními do řeči a sdělili jsme jim, co všechno hodláme v Kanadě podniknout, tak při vyslovení WCT se všichni do jednoho chytali za hlavu se slovy:„ This is very hard business“.
foto
Srdce plejtváka je velikostí srovnatelné s automobilem VW typu „brouk“. Na jedno polknutí dokáže plejtvák pozřít 45 tun vody.
foto
Cestou míjíme obrovské vodní rostliny.
foto
Bahnem je postup fyzicky i psychicky náročný, půda vysychá pomalu.
foto
„Hračička“
foto
Maják v Bamfieldu
foto
Později podél stezky vedly telegrafní dráty k majáku v Bamfieldu.
foto
Vodní cibule
foto
V místech, která jsou vždy pod vodou, jsou vybudovány jednoduché dřevěné chodníky.
foto
Zakoupili jsme lano, na kterém vytahujeme potraviny na strom, aby na něj medvědi nemohli. Přehazování lana přes větev se mělo stát oblíbenou zábavou ostatních, ale ve většině bivaků byly v zemi specielně ukotvené kovové bedny, které jsou pro medvědy nedobitné.
foto
Stezka je většinou široká 1m a vstup do pralesa je úplně nemožný.
foto
Hustá vegetace, spadané stromy, promáčené mechy a bažiny nedovolí sejít z cesty ani na krok.
foto
Praní 3 v1:o)))))
foto
Tábořiště u vodopádu
foto
Spacákové ležení
foto
Sušíme….
foto
To bylo koupáníčko:o)
foto
Tady nás příliv nepřekvapí!
foto
Táhnout za jeden provaz je nezbytné:o) Ne vždy to, ale jde:o)
foto
Chodci musí být schopni zvládnout drsný terén, žebříky na téměř vertikálních horských srázech, přechod přes říčky a nepříznivé podmínky počasí.
foto
Když je řeka moc široká, přejíždí se lanovkou na ruční pohon (cable car).
foto
Mlha přede mnou, mlha za mnou…
foto
Skoro zkamenělé pobřeží pacifiku
foto
Někdy i pekelně úmorná byla cesta po pláži
foto
Tábor WCT po úspěšném zakončení

zpět na Kanadu 2006












WebZdarma.cz