 Horská koza je asi nejrozšířenější kanadské zvíře. |
 Výstavní kousek:o) |
 Horské kozy žijící ve skalnatých horách jsou bílé, chlupaté a ozdobené rohy. Vyskytují se na území Britské Kolumbie a Yukonu. |
 Horské kozy si z projíždějících kamiónů hlavu nelámou. |
 Jelen Wapiti je největším poddruhem jelena lesního. |
 Rozeklané hory s vrcholy pokrytými sněhem se střídají s poklidnými údolími s dravými řekami, tryskají tu přírodní horké prameny a všude se táhnou vysokohorské lesy. |
 Los kanadský. Býci kanadského losa můžou dosáhnout váhy až osmi metráků a jejich lopatkové paroží často překračuje dvacet kg. Živí se převážně větvičkami. |
 Národní parky Banff a Jasper |
 Národní park Jasper je rozlehlejší, divočejší a méně prozkoumaný a podobně jako Banff, nabízí vynikající trasy pro turistiku. |
 Národní parky jsou nádherné z jedněmi z nejkrásnějších scenérií na světě a prvotřídními podmínkami pro horolezectví, pěší turistiku a lyžování |
 Protože je však sluneční světlo složeno z různých barev a paprsek každé barvy se láme pod trochu jiným úhlem, bude světlo po průchodu kapkou rozloženo v duhové spektrum. |
 V Kanadě je 39 národních parků. |
 Slunce zapadá za obzor. |
 Úúúúúúúúúž je fuč:o) |
 Maligne Canyon, vápencová strž asi 50 m hluboká, ale jen pár metrů široká v nejužším místě. Lze se projít kolem pramenů, vodopádů, křišťálově čistých jezírek a zajímavých skalních formací. |
 Vápencová strž v Canyonu Maligne. |
 Canyon Maligne |
 Vápencové vrásnění v kaňonu Maligne. |
 Medicine lake – jeho úroveň stoupá a klesá díky podzemnímu drenážnímu systému, někdy jezero zmizí úplně. |
 Jezero Maligne je největším ledovcem napájené jezero ve Skalnatých horách a druhým největším jezerem na světě. |
 Pěna dní… |
 Jak roztomilá! Pozorování zvířat v jejich přirozeném prostředí patří k největším zážitkům z Kanady. |
 Smaragdové jezero |
 Od vodopádu se drápeme po ujíždějícím suťovisku, aby se nám otevřela ta velkolepá panoramata. |
 A tady ta panoramata,haha. |
 Na území většiny národních parků je možné tábořit. |
 Kanadské vody poskytují útočiště mnoha vodním živočichům, především pak rybám. |
 Mezi nejběžnější sladkovodní ryby patří štika obecná, okoun, candát kanadský a také rozličné druhy pstruhů. |
 Angel Glacier u Mt. Edith Cavell. |
 Ledové sochařství pod Mt. Edith Cavell. |
 Edith Cavell |
 Kry pod Edith Cavell. |
 Štíhlá verze mužíka |
 „Golemácký“ mužík |
 Všechna jezera jsou obklopena mohutnými horami, leckterá pak přímo "zdrojovým" ledovcem (například jezero pod horou Edith Cavell poblíž Icefield Parkway) |
 Temná smaragdově zelená nebo zakalená tyrkysová barva ve vás vzbudí nedůvěru. |
 Jezero Edith Cavell |
 Mt. Edith Cavell - (3368 m) pojmenovaná po kanadské zdravotní sestře popravené za první války Němci pro pomoc raněným. |
 Zažívající soustavě koz prospívá jíl, což vysvětluje na první pohled zvláštní chování, jehož se můžete stát svědky. Kozy totiž občas ryjí kopýtky do země a cpou se vyhrabanou zemí. |
 Místo trávy jíl. |
 Rozeklané hory s vrcholy pokrytými sněhem se střídají s poklidnými údolími s dravými řekami, tryskají tu přírodní horké prameny a všude se táhnou vysokohorské lesy. |
 NP Jasper |
 Všudypřítomné vodopády |
 Ledovec Columbia je svou plochou 325 km2 největším ledovým polem mimo arktické oblasti. Ledovec sestupuje rychlostí 15 – 20 m za rok, ale následkem globálního oteplování odtává rychleji než sestupuje, a tak dochází k jeho velmi výraznému zkracování. Voda, která dnes taje u čela ledovce, spadla jako sníh před 150 lety. |
 Tyto km ledu leží v průměrné výšce 3000 m a je živeno vydatnými sněhovými srážkami přicházejícími většinou od Pacifiku. Poté, co se stlačený sníh přemění v led, sestupuje šesti hlavními ledovci a napájí řadu důležitých řek jako Athabaska nebo Severní Saskatchewan a jeho vody odtékají do tří světových oceánů. |
 Toto ledové pole bylo mimochodem objeveno poměrně pozdě, našla jej až v roce 1898 expedice britské Královské zeměpisné společnosti. |
 V provincii Alberta na západě Kanady leží dva velké národní parky: Banff (první kanadský národní park, založený v roce 1885) a Jasper. Spojuje je tzv. Icefield Parkway - podle lákavého tvrzení průvodců i nadšení většiny turistů jedna z nejkrásnějších silnic na světě. Její kouzlo tkví v tom, že vede středem Skalnatých hor. Na zhruba 250kilometrové cestě mezi Banffem a Jasperem je velké množství atraktivních míst: jezera, kaňony, vodopády a ledovce. |
 Havraní láska |
 Trek k Indiánskému jezeru. |
 Temná smaragdově zelená nebo zakalená tyrkysová barva ve vás vzbudí nedůvěru. |
 NP Banff |
 Nedaleko Icefield Parkway leží Peyto Lake. Musíte sice jít asi deset minut do pořádného kopce, ale pak se před Vámi otevře nádherný výhled na velké údolí, jemuž vévodí tyrkysové jezero. |
 První kanadský národní park Banff byl založen r. 1885 a nazván po hrabství Banff ve Skotsku, které bylo domovem dvou finančníků Kanadské pacifické železnice. |
 S 25 horami převyšujícími 3000 m je Banff světově proslulý mezi lyžaři a horolezci. |
 Banff vytvořený kolem termálních sirných pramenů v místě, které je dnes národní historickou památkou Cave&Basin National Historic Site. |
 Zaujímá nyní 6641 km a je nesporně nejznámějším a nejoblíbenějším parkem ve Skalnatých horách. |
 Jezero Louise je usazené přímo v malém ledovcovém údolí a obklopené horami s vrcholy pokrytými sněhem. Navštivte jej brzy ráno a Vaše šance vidět odraz ve vodě se zvýší. |
 Banff vytvořený kolem termálních sirných pramenů. |
 Mt. Sulphur (2.281 m) s úžasným výhledem na Bow Halley. |
 První kanadský národní park Banff byl založen r. 1885 a nazván po hrabství Banff ve Skotsku, které bylo domovem dvou finančníků Kanadské pacifické železnice. |
 Většina návštěvníků sem přijíždí automobily po transkanadské dálnici č.1, která byla vybudována v 60. letech min. stol. a kopíruje trasu železnice. Ta zůstala důležitou tepnou pro nákladní dopravu, a tak tento koridor způsobuje nejednu vrásku strážcům parku. Přes veškerou ochranu zahynulo jen v minulém roce pod koly vlaků a kamiónů pět medvědů grizzly, což je desetina populace těchto medvědů v Banffu. |
 Lake Luisa nemusí být každému po chuti. V jeho smaragdové vodě se totiž odráží kromě ledovce hotel, který zde postavila Canadian Pacific Railway jako další ze svých hotelů. |
 Začínáme tušit proč Britská Kolumbie nese – jak se ostatně můžeme dočíst na každé automobilové značce - „přízvisko super a natural“. To, co nám může znít, jako označení druhu benzínu, je trochu pošetilou snahou zdejších obyvatel vystihnout ve stručnosti jedinečnost místní přírody. |
 Železité jezero nad Lake Luisa. |
 To je dobrota! |
 I já umím po dvou:o)) |
 Národní park Yoho – údolí řeky Yoho, což v jazyce místního kmene Stonyů znamená úctu nebo posvátnou bázeň. Tu jsme pocítili při cestě po krkolomné silničce do hlubin údolí. Naše odměna je však nejvyšší vodopád v Kanadě. Dvoustupňový vodopád Takakkaw o celk. výšce 254m je úžasnou podívanou zvláště na jaře a v létě, kdy je hojně zásobován vodou z ledovce nad hranou údolí. |
 Když byla dostavěna transkanadská železnice, stala se jejím nejnebezpečnějším místem západní strana průsmyku Kopajícího koně. Stoupání 4,5% způsobilo, že už první vlak, který se pokusil sjet dolů, vykolejil, spadl do řeky a tři lidé zahynuli. Od té doby byla stanovena bezpečnostní pravidla a vytvořen systém tří odboček s výhybkami, kde musel vlak při sjíždění vlak odbočit a zastavit. Max. povolená rychlost byla 9,6 km/hod. Naopak při cestě nahoru do průsmyku bylo na 15 osobních vozů nutno použít čtyři lokomotivy. Rozpojování souprav a neustálá kontrola brzd znamenala pro dopravu velké zdržení a cestovat přes Big Hill – Velký Kopec – se stalo noční můrou strojvůdců, a tak se hledaly možnosti vylepšení situace |
 Roku 1909 inženýr Switzer zahájil stavbu dvou spirálových tunelů, pro jejichž unikátní technické řešení se nechal – patrně věren svému jménu – inspirovat ve Švýcarsku. Vtip spočíval v tom, že byly ve skálách vytesány dva kilometrové tunely, kde vlak opsal smyčku o 360 stupňů a vyjel v podstatě ve stejném místě, pouze o několik metrů níž. O kousek dál pak podobnou smyčku zopakoval. Tím se prodloužila délka tratě a stoupání se snížilo na snesitelných 2,2%. Při troše štěstí tu lze z transkanadské dálnice zahlédnout vlak, jehož zadní část mizí ve skále, zatímco předek s lokomotivami jíž vyjel o něco níž z tunelu a podjíždí svůj vlastní konec. |
zpět na Kanadu 2006
